Recenze a dopisy

M 11.4.06 Subject: Burani a Radost a břímě pouti Tak vám musím říct, že panu nakladateli se Vaše kniha Burani líbila, přečetl ji jedním dechem, což se mu prý nestává. Takže už ji chystám do tiskárny, vlastně už jsem skoro hotová. Čtu tu druhou knihu (Radost a břímě pouti). Krása! Až se třesu, vážně, protože jedno je mít podobnou zkušenost a druhé o tom číst, to zesiluje pocit oprávněnosti. Vaše knihy čtu jedním dechem. Jasně, že jestli to bude tak dobré až do konce (v což doufám a čemuž, abych se vyjádřila přesně, vlastně věřím), že to panu nakladateli okamžitě doporučím. Zdravím.Redakce.
 

*


Sent: Friday, April 28, 2006 10:54 PM 28.4.06 Subject: BURANI No přece jsme na něco zapomněli - prý máte ještě specifikovat, co chcete nebo si představujete na obálku, obrázek příp. námět, jak si představujete, co byste tam ještě chtěl. Knižní blok už je vytištěn. Máte-li tedy představu nebo to chcete nechat na našem grafikovi... Šéf je Burany tak nadšen, že by Vám v tom zřejmě rád vyhověl, i když toto dělá jen výjimečně. Smlouva na "Radost..." zřejmě přijde v nejbližších dnech. Redakce.
 

*


Díky za knížku (Burani). Jako bych o 20 let omládla. Nevím jistě, jestli stojíš o nějaké moje názory, ale stejně to nevydržím. Líbilo se mi to, ale až po chvíli, když jsem se smířila s rušivými elementy, které tys kdysi považoval (a patrně stále považuješ ) za nepodstatné. Korektor tvé redakce pracuje celkem dobře, hrubka jen jedna, pár překlepů a pár menších chyb. Co mě vytáčelo až k infarktu je něco, čemu se asi říká práce redaktora (?). Ta tam teda není. Děj je napínavý, vtipný, má to tah a sílu, tak proč mě sakra mají rušit kopance typu pleonasmů, nedotažených reálií (universita nemá ředitele, zásilka poste restante nemůže být doručována a tak podobně). Jestli se ve tvém talentovaném a ješitném spisovatelském srdéčku lety přece jen něco změnilo (protože aspoň myslím, že tohle je chyba a šlendrián někoho v redakci, kdo tě má na takové věci upozornit, je pak samozřejmě na tobě, jestli s tím něco uděláš), u dalších věcí na to dohlídni. Nemusím zdůrazňovat, že je pro tebe ráda okem kritickým přečtu, když na to nebudeš mít nikoho lepšího. Docela by mě zajímalo, co by knize řekl nezasvěcený čtenář. Pro mě jsou stará místa a rysy známých lidí milé. Že umíš psát uvěřitelné postavy, to víme dávno, že. Blahopřeju a těším se na další. Petra
 

*


Ahoj Honzíku, líbilo se mi to moc (Radost a břímě pouti). Náhoda tomu chtěla, že jsem měla celý víkend volný, žádné povinnosti, žádné akce a plány, a tak jsem se mohla plně věnovat literatuře. Přečetla jsem to celé jen jednou, podruhé už jsem se jen vracela ke svým opravám a poznámkám. Pokud bys neměl redakční práci u vydavatele, určitě by to vyžadovalo ještě alespoň dvojí čtení, a to s odstupem. K pravopisným opravám není třeba nic dodávat, poznámky stylistické a významové se snažím vysvětlit v příloze. Věřím, že je nebudeš považovat za zásah do autorství, ale za upřímnou snahu o upozornění na místa, která jsou z mého pohledu nedotažená nebo chybná. Nakonec o konečné podobě stejně rozhoduješ ty. K obsahové stránce se vztahují poznámky jen dvě, a to k diskusi o rumu a k popisu času a bodů na přímce (viz vysvětlivky). Místa, kde se otvíráš nejvíc, jsou nejlepší a nejsilnější. Zejména v noci po třech čtyřech hodinách nerušené četby. Člověku se skoro uleví, když se může usmát nad tím, jak taková místa jeho starý známý Akela následně zironizuje a pochválí se, že je tak schopný a samostatný a soběstačný a kráčí ke svatosti… Čistě literárně vzato (v míře, do jaké jsem schopna zapomenout, že ty lidi znám) je to velmi dobré. Řekla bych, že lepší, než Burani. (Asi pro tu větší niternost a otevřenost a osobní angažovanost.) S konci je potíž. Čekala jsem jiný a byla na něj zvědavá. Ale nevím, jaký bych si představovala. Měj se pěkně, Petra
 

*


Ahoj Honzo, Blahopřeju ti (a hlavně čtenářům) ke skvělýmu románu (Recesista). Doufám, že to není jenom můj názor, že je to nejlepší próza, která prošla trampskou historií. Pro mě to jde ještě dál; já si myslím, že je to nejlepší generační román co jsem četl. Syrovej, drsnej, ale taky poetickej a křehkej příběh. Ty esence jsou mistrovsky namíchaný. Jsem z tý věci úplně hotovej. Věděl jsem, že jsi hodně dobrej autor. Burani mě rozmontovali, ale teď jsi mě dorazil Hned brzy po křtu, na začátku června jsem vyrazil ve stopách tvých knížek. V sobotu 3.6. jsem šel z Kladrub proti proudu Úhlavky do Mezholez, přespal jsem v Sedmihoří a v neděli došel do Bělý nad Radbuzou. Přemílal jsem si v hlavě pasáže z tvých knížek a šlapalo se mě jedna báseň. Nejsilnější pro mě je, že jsem byl vlastně, i když zprostředkovaně, u všeho o čem píšeš. U něčeho přímo (Bílý Hory, zpívaný, Porta 83 v režii Krůpěje- BH, akce na Žlutým květu). Nebo jsem o vašich akcích měl povědomí např. od „srg.Pepra“ a „Richarda Američana“, kteří v té době bydleli v Rokycanech, respektive Rakový a často se u nás doma stavěli a nezapomněli mě o všem dění v Plzni informovat. V té době také (1981-1983) s Manou, Houbařem, Lívancem, Bígem a Žílou vyrážela na akce na plzeňsku i moje švagrová. V neposlední řadě jsem se osobně co dva týdny o víkendech setkával s lidmi z II. Perutě - hlavně se Smážou a Týlem, kteří byli naši soupeři v lacrosových týmech. Pawhatan a Jamaia. (Pravdou je, že obě plzeňská mužstva byla od nás – strašických Goril z Brd vesměs bita jako žito. Jak jinak, když jsme v té době byli druzí v republice). Kdo by nevěděl tehdy o Peruti, kdo by neznal její protivětruchcáčství. No a teď se lidé, které znám stávají dobře napsanými literárními postavami… Zvláštní pocit. Vůbec si nevím rady s Kanálem. Buď jsem ho neznal a nebo je to fiktivní postava, jakýsi tvůj spoluadept na post vrchního plzeňského „enfant terrible“literární nadhazovač tvých smečí?? Úplnej bordel mám ve tvých ženských. Ale proč všechno vědět, mnohdy je lepší tajemství nebo autorská licence. Hlavní hold ti chci složit za to, že tak skvělý dílo bylo prožito a napsáno v „regionu“. Dost bolo pražákou!! Cítím tam takovej ten sympatickej plzeňskej vzdor táhnoucí se přes konec války, měnu v třiapadesátým, snad až k tý středověký plzeňský nepředposranosti z husitů. Ta jinost…Nestavěly se sruby a boudy…Namísto stetsonů a kostkovaných košil se nosily US věci… Taky, alespoň podle mě, dáváš za uši genderovejm feministkám v khaki (Mladý husičky s usárnama se budou rojit pořád). Když jsem v textu narazil na Šumavskou legii, musel jsem vytáhnout starý fotky z přechodů Šumavy z let 77-79 a vzpomenout si jak jsme s Jeffem, Pastorem, Rybou, Italem, Jempýrem, Kopytem, Čekalem a dalšími „Křemenáči“ mrzli za dvacítkových mrazů na Rakmáru uprostřed zasněžené bolševické Šumavy. Až do takové totální nostalgie jsi mě svou skvělou knihou dostal. Už teď vím, že si koupím každou knížku která ti vyjde. Škoda, že se Recesisty nedožil Houla a Wabi. Zdraví Kutloch
 

*


Plzeňský autor rozbíjí jeden z mýtů české historie Recenze Vojensko-historická mystifikace Plzeňana Jana Drnka, kterou pod názvem Žáby v mlíku v těchto dnech vydalo Naše vojsko, boří mnohé „zavedené“ mýty novodobé české historie. Jde o obsáhlou práci o 640 stranách, zaměřenou na klíčové období září a října 1938. Děje, tendence a události se k tomuto klíčovému bodu českých dějin sbíhají tak, jako se sbíhají různé tratě k železničnímu uzlu. V něm pak jediná výhybka rozhoduje o tom, zda se v příštích desetiletích náš vlak ocitne v jižní poušti nebo v polární tundře.

Kniha zvláštním způsobem spojuje faktografický přístup vlastní historikům s proplétajícími se osudy postav, plasticky vykreslených rukou zkušeného romanopisce a beletristy. Celá první polovina knihy od známé učebnicové historie nikam výrazně neuhýbá, zato druhá polovina čtenáře zavede přímo doprostřed dramatické rekonstrukce válečného střetnutí s Německou říší, a přitom ukáže mnohé známé postavy ve zcela jiném světle. Vidíme zde prezidenta Edvarda Beneše vykresleného jako bezskrupulózního muže s téměř narcisistní poruchou osobnosti, ochotného předat třetinu státu agresorovi či okupantovi bez souhlasu parlamentu, ochotného porušit ústavu republiky a dopustit se de facto vlastizrady. Mnozí čtenáři tím mohou být pohoršeni, ale s mrazením v zádech si položí otázku - co se ve skutečnosti v letech 1938-39 a 1945-46 vlastně stalo? A kdo všechno se v otázce Mnichova či Podkarpatské Rusi vlastizrady de facto dopustil, aniž za to byl kdy souzen?

Šokovaný čtenář si musí vzápětí položit další otázky - kde vlastně jsou kořeny pohrdání právem a zákony, jaké u mnoha československých či českých politiků mohl vidět po dalších sedmdesát let?

Autor svou mystifikací pokládá přemýšlivému čtenáři klíčové otázky, aniž by je musel ve svém díle polopaticky vyslovit. Čtenář se sám musí ptát - co je a co již není stát? Je možné pouhý konsensus stranických a finančních mafií nazývat ještě státem? Neměl by skutečný stát být právě tím, co ony mafie a klany omezuje a podřizuje všeobecně platným pravidlům? Ptát se, zda vymahatelnost práva může zajistit parlament, vláda a prezident, soudy...?

Drnkovu mystifikaci lze číst jako napínavý příběh

Drnkovu mystifikaci lze pochopitelně také číst bez otázek, jako pouhý napínavý a strhující příběh. Ale i v této jednodušší podobě autor jednoznačně odmítá všeobecně šířenou sebeomluvnou verzi, podle níž v září 1938 neexistovala jiná možnost než kapitulace. Jeho přístup se podobá přístupu terapeuta, který rozbíjí racionalizovanou pohádku a doluje odněkud z podvědomí svého traumatizovaného klienta vytěsněnou bolestivou pravdu, nutí ho veřejně vyznat dávná selhání, otevírá desítky let hnisající rány - aby mohly být vyčištěny a aby současnost českého národa mohla být konečně zbavena dávných neuróz a uvolněna k svobodné volbě budoucnosti. Autor předkládá válečné střetnutí s Němci jako reálně možné a dokládá svoji alternativu množstvím faktů. Děj knihy se neodehrává pouze v Praze a v Československu, nýbrž téměř ve všech větších městech Evropy, na španělských bojištích stejně jako v ženevských kuloárech Společnosti národů. Ocitáme se v bombardované plzeňské Škodovce, na bojištích Jeseníku, plzeňské čáry i ve Vídni, obsazované Gajdovým armádním sborem. Kniha je doplněna technickými dodatky a galerií „nově vytvořených“ životopisů vojáků i státníků, předjímajících jejich osudy a životopisy ve změněné realitě po roce 1938. Celé dílo působí uceleným dojmem a téměř románově sevřenou konstrukcí. Čtenář se po celou dobu jeho čtení pohybuje na hraně mezi fascinující věrohodností děje a vědomím, že tato historie se neodehrála, i když se možná odehrát mohla a měla.

Jan Drnek: Žáby v mlíku vydalo Naše vojsko v říjnu 2007, rozsah 641 stran, cena 450,- Kč.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - plzeňský kraj Autor: PETR NÁHLÍK
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=266&r=mfzapadcech&c=858803
knihu Druhý dech habsburské monarchie (vydáno v listopadu 2007) lze objednat:
http://www.vydavatelstviakcent.cz/kniha.php?id=441
knihu Žáby v mlíku (vydáno v říjnu 2007) lze objednat:
http://www.nasevojsko.eu/obchod3/index.php?exe=3&pag=1&sortiment=Rok%202007
knihu Poslední recesista a Tma (vydáno v červnu 2007) lze objednat:
http://www.sdruzeni-avalon.cz/knihy.php http://www.limansport.cz/shop/detail-zbozi-posledni_recesista_a_tma.html-1217#
knihu Burani (vydáno v září 2006) lze objednat:
http://www.academiaknihy.cz/katalog.php?idkat=1&idpkat=3&academia=63df6b232264a090a27d4a3f91b250d4
knihu Ideal Army blues (vydáno v roce 1991) lze objednat zde:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Rozhovor s Akelou – převzatý z Puchejře respektive z knihy Poslední recesista a Tma:
http://www.perun.cz/zajimavosti/boty_ktere_mne_nuti_umrit8230.html
Ukázka z knihy Poslední recesista a Tma, která byla jako povídka s názvem Zlato Čajajů oceněná Cenou Psavců na Trapsavci 2001
www.folktime.cz/clanek.asp?id=3024
http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/recesista_cb20070713.html
Odezvy na knihu Poslední recesista a Tma:
http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/recesista_cb20070713.html
(MfDnes 5.6.2007)
http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/recesista_cb20070713.html
(Deníky Bohemia 14.7.2007)
http://www.subjektivnik.cz/leti-kolem/posledni-recesista-a-tma
Odezvy na knihu Žáby v Mlíku
http://www.daemon.cz/recenze.php?action=detail&id=784
http://www.subjektivnik.cz/knihovnicka/terapie-dejinami
Odezvy na knihu Druhý dech habsburské monarchie
http://knihy.abz.cz/prodej/druhy-dech-habsburske-monarchie
http://www.daemon.cz/recenze.php?action=detail&id=790
Povídka Chlapáci oceněná cenou Zlatý Trapsavec 2001
http://www.folktime.cz/index.asp?url=/tisk.asp&id=4081
Bibliografie Jana Drnka – Akely (včetně samizdatů a rukopisů)
http://www.kc-plzen.cz/drn.htm
Jsme vandráci, ostatní je hra – spisovatel a tramp duší i tělem Jan Drnek vydává román Poslední recesista a Tma (Markéta Čekanová, Mladá Fronta, plzeňská mutace 5. června 2007)
Poslední recesista a Tma má zvláštní příchuť (Hana Hosnedlová, Jihočeský Deník 14. července 2007)
Život trampů na sklonku 80. let na Plzeňsku přibližuje kniha Plzeňana Jana Drnka (Hlavní stránka Českého rozhlasu Plzeň – www.rozhlas.cz/plzen/zpravodajstvi/-zprava/351175 )
Žáby v mlíku – nová kniha plzeňského spisovatele Jana Drnka (Markéta Čekanová, Mladá Fronta, plzeňská mutace 14. listopad 2007). Prezident Beneš zradil, říká Drnek

NOVÁ KNIHA O HISTORII Plzeňský spisovatel Jan Drnek hledá v nové knize - vojensko-historické mystifikaci Žáby v mlíku - kořeny toho, proč čeští politici pohrdají právem i zákony. Autor soudí, že představitelé státu selhali už v době mnichovské zrady v roce 1938. Plzeň - Plzeňský spisovatel Jan Drnek má rád historii. A rád si s ní pohrává v duchu „co by se stalo, kdyby..."Když se takhle zamyslel nad Mnichovem 1938, vznikla objemná kniha Žáby v mlíku s podtitulem Vojenskohistorická mystifikace.

"Knížka je určena jak lidem se zájmem o historii, tak těm, kteří o ní nic nevědí," říká Jan Drnek. Žáby v mlíku vznikaly kolem roku 2000 a jejich autora tehdy poháněla potřeba rozkrýt pozadí národního traumatu, jež s sebou mnichovský diktát stále nese. „Hledal jsem kořeny našeho pohrdání zákonností, ústavností, jímž se vyznačují naši politici i celé správní orgány. A dospěl jsem k tomu, že prezident Edvard Beneš předal v roce 1938 třetinu území nepříteli a nechal si to potvrdit pouze vládou, nikoli parlamentem, jak bylo uvedeno v Ústavě. Tím se dopustil vlastizrady, za niž nebyl nikdy souzen a potrestán. Pátého října odstoupil z funkce prezidenta a stal se řadovým občanem. Přesto se v roce 1945 vrací jako prezident, aniž by došlo k volbám. A tady někde, podle mne, leží klíč k onomu pohrdání právem a ústavností,“ přemítá Jan Drnek. Proto si pak začal pohrávat s fakty, až vznikly Žáby v mlíku. Úvahy nad neúctou k zákonu ho však vedly ještě dál, takže se zrodily ještě další texty. Způsob jeho psaní je vlastně prostý: "Popisuji skutečnost a pak v jednom bodě jednu věc změním. Potom už jen sleduji, jak se nůžky mezi dějinnou skutečností a mým příběhem rozvírají. Postavy, které známe z dějepisu, se najednou objevují v jiném světle," objasňuje.

Vytvořit historickou mystifikaci znamená nejdřív dobře znát pravdu. Jan Drnek přečetl nejdřív na tři stovky knížek. "Ale nejsem historik. Jsem laik. Nebádám v archivech. Orientuji se jen podle toho, co si přečtu v jiných knihách," upozorňuje. "Na základě psaní této knihy jsem se stal monarchistou," doplňuje osobitý literát s úsměvem. "Změnil jsem názor na Edvarda Beneše i na Tomáše Garrigue Masaryka. Vlastně čím víc se o historii zajímám, tím víc Edvard Beneš v mých očích klesá," připouští Jan Drnek. A to odráží i název knihy, jenž je odvozen od bajky, kterou vyprávěl ruský vyslanec v Londýně Janu Masarykovi: "Dvě žáby skákaly jednou podél zdi chléva. Skočily okýnkem dovnitř a spadly do džberu s mlékem. Byl hluboký, nedosáhly na dno, nemohly vyskočit a bylo jasné, že se utopí. Jedna žába byla fatalistka - řekla si, proč bych se měla před smrtí ještě vysilovat a trápit. Tak klesla ke dnu a utopila se rovnou. Druhá byla bojovnice, takže sebou pleskala a mlátila, až se úplně vysílila a ztratila vědomí. Když se probrala, zjistila, že je stále naživu, protože jak sebou tloukla, utloukla pod sebou vrstvu másla, které ji nadnášelo. Takže se od něj odrazila a vyskočila ven. A takový je i rozdíl mezi tím, jak naše politické špičky v roce 1938 jednaly a jak jednat měly,“ uzavírá Jan Drnek.


Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Plzeňský kraj 14.11.2007 Autor: MARKÉTA ČEKANOVÁ http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=266&r=mfzapadcech&c=858802
 

*


TERAPIE DĚJINAMI

Právě vyšla mystifikace Jana Drnka ŽÁBY V MLÍKU na téma Mnichov 1938.
Vojensko – historická mystifikace roduvěrného Plzeňáka Jana Drnka, kterou pod názvem Žáby v mlíku právě v těchto dnech vydalo Naše vojsko boří mnohé "zavedené" mýty novodobé české historie. Jde o obsáhlou práci o 640 stranách zaměřenou na klíčové období září a října 1938. Děje, tendence a události se k tomuto klíčovému bodu českých dějin sbíhají jako se sbíhají různé trati k železničnímu uzlu v němž pak jediná výhybka rozhoduje o tom, zda se v příštích desetiletích náš vlak ocitne v hluboké jižní poušti, nebo v polární tundře. Kniha zvláštním způsobem spojuje faktografický přístup vlastní historikům s proplétajícími se osudy postav plasticky vykreslených rukou zkušeného romanopisce a beletristy. Celá první polovina knihy od známé učebnicové historie nikam výrazně neuhýbá, zato druhá polovina čtenáře zavede přímo doprostřed dramatické rekonstrukce válečného střetnutí s Německou říší a ukáže mnohé známé postavy ve zcela jiném světle. Vidíme zde prezidenta Edvarda Beneše vykresleného jako bezskrupulózního muže s téměř narcisistní poruchou osobnosti, ochotného předat třetinu státu agresorovi či okupantovi bez souhlasu parlamentu, ochotného porušit ústavu republiky a dopustit se de facto vlastizrady.
Mnozí čtenáři tím mohou být pohoršeni, ale s mrazením v zádech si položí otázku – co se ve skutečnosti v letech 1938-39 a v letech 1945-46 vlastně stalo? A kdo všechno se v otázce Mnichova či Podkarpatské Rusi vlastizrady de facto dopustil, aniž za to byl kdy souzen či potrestán? Šokovaný čtenář si musí vzápětí položit další související otázky – kde vlastně jsou kořeny pohrdání právem a zákony, jaké u mnoha československých či českých politiků mohl vidět po celých dalších sedmdesát let.
Autor svou mystifikací pokládá přemýšlivému čtenáři klíčové otázky aniž by je musel ve svém díle polopaticky vyslovit. Čtenář se sám musí ptát – co je a co již není stát? Je možné pouhý konsensus stranických a finančních mafií nazývat ještě státem? Neměl by skutečný stát být právě tím co, ony mafie a klany omezuje a podřizuje všeobecně platným pravidlům? Ptát se, zda vymahatelnost práva může zajistit parlament, vláda a prezident, soudy…? Pokud si připustí tu možnost, že výběr lidí do těchto institucí ovlivňují právě ony zájmové klany pak nepřímo pokládá otázku – jaký smysl mají v tom případě volby? Dílo čtenáři nepřímo pokládá otázku kde jsou hranice demokracie, zda je takto pojatá demokracie pro náš národ tou správnou volbou, zda vůbec ještě máme nějakou volbu, nebo nás již nenávratně semlel historický mlýnek na maso. Drnkovu mystifikaci lze pochopitelně také číst bez otázek, prvoplánově, jako pouhý napínavý a strhující příběh. Ale i v této jednodušší podobě autor jednoznačně odmítá všeobecně šířenou sebeomluvnou verzi podle níž v září 1938 údajně neexistovala jiná možnost, než mnichovská kapitulace. Jeho přístup se podobá přístupu terapeuta, který rozbíjí racionalizovanou pohádku a doluje odněkud z podvědomí svého traumatizovaného klienta vytěsněnou bolestivou pravdu, nutí ho veřejně vyznat dávná selhání, otevírá staré, desítky let hnisající rány – aby mohly být vyčištěny a aby současnost českého národa mohla být konečně zbavena dávných neuróz a depresí a uvolněna k svobodné volbě budoucnosti. Autor předkládá válečné střetnutí s Němci jako reálně možné a dokládá svoji alternativu množstvím taktických, technických i politických faktů, analýz a souvislostí. Kniha Žáby v mlíku rozhodně není povrchním politickým a válečným příběhem…
Děj knihy se neodehrává pouze v Praze a v Československu, nýbrž téměř ve všech větších městech Evropy, na španělských bojištích stejně jako v ženevských kuloárech Společnosti národů. Ocitáme se v bombardované plzeňské Škodovce, na bojištích Jeseníku, Plzeňské čáry i ve Vídni obsazované Gajdovým armádním sborem. Kniha je doplněna technickými dodatky a galerií "nově vytvořených" životopisů vojáků i státníků, předjímajících jejich osudy a životopisy ve změněné realitě po roce 1938. Celé dílo působí uceleným dojmem a téměř románově sevřenou konstrukcí. Čtenář se po celou dobu jeho čtení pohybuje na hraně mezi fascinující věrohodností děje a vědomím, že tato historie se neodehrála, i když se možná odehrát mohla a měla.

Ing. Petr Náhlík, náměstek primátora města Plzně ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ),
Vážený pane Drnku,
rád bych (pokud to ovšem dovolí místo - uvidíme!) zařadil do tohoto čísla ML ukázku z Vaší práce Kladivo na Habsburka (Druhý dech habsburské monarchie), popř. zahájil její otiskování na pokračování (to by bylo možné ale pouze při zvýšení počtu stránek - tedy nejdříve někdy v příštím roce). Chci Vás tedy požádat
1. o souhlas s publikováním ukázky
2. o informace, zda tato próza už někde vyšla nebo o jakékoliv doplňující informace k ní 3. o krátký text o autorovi (nejlépe s fotografií v el. podobě) - tak jak to mám v minulém čísle u dr. Petišky na str. 4

S úctou Julius Moravec.
 

*


Vážený pane Drnku,
V sobotu jsem si koupil Vaše "Žáby v mlíku" a dnes, v úterý, i když jsem teprve ve třetině, Vám musím složit hlubokou poklonu. Vlastně ji chci složit už od neděle, kdy jsem zjistil, že další věc jste vydal v Akcentu, a ježto je Drahoš Rybníček můj oblíbený vydavatel, požádal jsem ho o adresu, což on promptně učinil: tolik na vysvětlenou.
Vaše kniha mi udělala radost hned z několika důvodů: pokusím se je sumarizovat:
- Předně přiznávám, že mně samotnému tohle téma harašilo před pár lety v hlavě…
- Je to skvěle vyfabulované, ovšem žádný Harry Turtledove. Trochu o tom vím, historií Mnichova mne kdysi na fakultě důkladně trápil dr. Král. Po pevnostech a liniích jsem trochu brouzdal a občas se k historii Čs.armády i vracel. Je mi jasné, že jste důkladně prostudoval hodně věcí včetně Johna, a že berete v úvahu i V.Suvorova.
- Potěšilo mne to, protože i já si myslím, že Mnichov se na nás všech podepsal, by´t jsme ho nezažili: odtud vede linka ke kapitulacím dalším…
- Moc bych si přál, aby to bylo nejen kdyby… Doslova mne to hřeje a rozesmutňuje zároveň. Navíc bych řekl, že by ta historie bývala nemusela být tak zcela nereálná, alespoň z vojenského hlediska ne.
Takže se těším na Vaše Habsburky, někde je seženu, až tohle dočtu. Mimochodem, dík za postavu generála Krejčího ve vašem podání. Velmi povedené!!! A Beneš, domnívám se, je velmi přesvědčivý…
Skoro si pohrávám s myšlenkou, co by bylo, kdyby Napoleon netáhl na Moskvu a zůstal u Smolenska, jak mu radil Berthier. Nebo kdyby se včas od Moskvy vrátil ke Smolensku přezimovat. A nebo ještě lépe, kdyby ze Smolenska místo na Moskvu vyrazil na Sankt – Petěrburk. To je zase moje parketa, ale do tohohle druhu non-fiction se nejspíš nikdy nepustím…
Váš Jiří Kovařík.
 

*


Díky za text Radosti břemene a pouti, dejte mi ale čas si to vytisknout a v klidu číst! U "Žab" jsem v etapě těsně po Mnichovu, válka začíná, je to čím dál zajímavější. Snažím se nelistovat dopředu, místy si představuji linie, sruby a pevnosti, které znám, letadla, která mne dlouhou dobu fascinovala (plastikomodelářská minulost…), je to velmi dobré. Budu zvědav, jestli se někde u Lince, nebo u Vídně neobjeví monitor "Prezident Masaryk" tím spíše, že se tam jako "Bechelaren" dostal... U Budapešti mimochodem ustál souboje se sovětskými monitory, těmi s věžemi z T-34… Ve druhém díle, nebude někde u Železných vrat, nebo dokonce v ústí do moře? Fantazíruju, sovětská kniha mých dětských let "Nepolapitelný monito" o monitoru Železňakov ve mně budí asociace, které mi na druhé straně říkají, že bych měl končit…
JK
 

*


Vy píšete tak, a tak se to čte, že člověk pořád musí myslet na to, kdo je to, co to napsal. Některé věci jsou tak hluboce osobní a prožité, že si je autor nemohl vymyslet, protože jak je znám sama ze života, tohle nikdo, kdo to nezažil, popsat nedokáže. Kolikrát ani psychiatři, ani kněží nedohlédnou dna některých traumat nebo radostí, to mohu celkem zodpovědně říct. Lidská duše je krásná i strašná a co všechno je v ní a kolik lidí současně ten jeden život žije... a umět to střízlivě vylíčit je opravdu dar darů -- no a skládat písničky ještě o tom? A hrát? Co se na to dá říct. Jen slova.
Š
 

*


Fantasy Planet.cz – Žáby v mlíku – Komentáře:
had – 3. 11. 2007 20:59:00
Obálka je fakt hrozná, ale obsah je perla.
racek – 9.11.2007 10:28:00
Přátelé, včera koupil a četl do 3 v noci. Tedy, zase bomba. Neuvěřitelně podrobné, postavy skutečné, ideologicky naprosto neutrální a objektivní… Tak právě TOHLE je pro mne objev a kniha roku!!! Těším se na večer.

Kosmas.cz
Nejlepší kniha o Mnichovu

Lukáš Visinger – http://Ivisinger.czweb.org, Tišnov, 12.11.2007
Podle mého názoru dosud jednoznačně nejlepší kniha na osudné téma Mnichov 1838 a jedna z nejlepších vojensko-historických knih, jaké jsem kdy četl. Vždycky jsem tvrdil to, co mi radí srdce i rozum, tedy že jsme měli bojovat, třeba i sami proti všem, ale až dosud nikdo nenapsal tak skvělý příběh o tom, jak to mohlo a mělo být. A že jsme se mohli nejen účinně bránit, ale snad i ubránit. Knize nemám prakticky co vytknout, je úžasně napsaná a dokonale čtivá, ani z odborného hlediska nemám nejmenší výhrady. Třikrát bravo, pane Drnku. Už se nemůžu dočkat Operace Bouře a Kladiva na Habsburka!
 

*