Co kdyby nepřijeli? Politicko-historická mystifikace k národnímu i generačnímu traumatu Pražského jara a okupace roku 1968.
Orákulum je geniálním analytikem a prognostikem vrcholných stranických špiček tehdejší komunistické moci. V tomto příběhu je vlastně zasvěceným vypravěčem a Drnek správně usoudil, že v těchto strukturách musela taková anonymní osoba vždy existovat. V tom smyslu je tedy Orákulum reálnou postavou. Orákulum je člověk se všemi lidskými chybami a slabostmi, které si uvědomuje. Není komunistou, je jen zaměstnancem komunistů a ví toho příliš mnoho, aby mohl jen tak odejít a nebát pod kontrolou. Z podstaty své práce musí být přítomen u důležitých jednání, musí znát skutečné názory a zájmy vedoucích představitelů a musí mít přístup k choulostivým i běžným dokumentům. Takzvaně do toho vidí a sám je vězněm své vědomosti a pozice.
Drnek při svém vychovatelském stylu a přístupu k psaní potřebuje právě mystifikací a změnou dějin vytvořit kontrast, který čtenáři umožní pochopit z odstupu a jakoby v zrcadle skutečnou historii. V tomto případě je oním kontrastem otázka – Co by se stalo, kdyby nepřijeli? Kdyby nemohli přijet. Před očima čtenáře se odvíjí děj politických i lidských příběhů od 50. let a hlavně během let 1967 – 1968 tak, jak se nejspíš skutečně odehrál. Potud je kniha skutečnou historií, kterou vypráví fiktivní postava. Děj graduje a nazrává i invazi vojsk Varšavské smlouvy. Čtenář dobře ví, že k invazi musí dojít. Dobové postavy to některé také ví, některé tuší, mnohé si něco nalhávají. Atmosféra v Čes-koslovensku houstne a konečně nadchází noc z 20. na 21. srpna. Estébácká komanda a příslušníci páté kolony vyráží do ulic, aby připravili cestu. Jenže nepřijedou, a v reakci na to, co bylo vlastně všeobecně očekáváno a nestalo se, se mnozí představitelé moci doslova odkopou ve svých úmyslech a plánech.